Citizens of the World

Tuhle krásnou metaforu si dnes a denně připomínám, od té doby, co jsem ji slyšela v zajímavém projevu prof. Patricie K. Kuhlové, která se zabývá zkoumáním vývoje řeči a sluchu u malých dětí.

Každé dítě se rodí jako nepopsaná deska, a to i s ohledem na své jazykové vybavení. V okamžiku narození je schopné vnímat a vstřebávat zvuky jakéhokoli jazyka. To, jakým způsobem se ale bude řečově i sluchově vyvíjet dál, závisí především na jeho matce (či jiné nejbližší osobě, se kterou tráví nejvíce času). 

Jak je tedy možné, že jsou děti schopné přijmout za svůj jakýkoli cizí jazyk, ale jen po určité období? Děti si už od narození (některé zdroje dokonce uvádí, že už v prenatálním období!) vytvářejí vlastní zvukové statistiky o jazyce, kterému jsou exponovány. Ty si postupně ukládají do paměti. Jakmile již mají v paměti uložené všechny zvuky svého jazyka, proces se začíná zpomalovat, až zcela utichne. Pokud se tedy některé zvuky v mateřštině neobjevují již v začátcích vývoje (nejpozději do 1 roku), nedokáže je člověk později identifikovat. Proto je pro něj později téměř nemožné naučit se cizímu jazyku stejně dobře a přirozeně jako mateřštině.

V jednom ze svých experimentů Kuhlová testovala americké děti ve věku 6 až 8 měsíců, které dosud neslyšely jiný jazyk než angličtinu. Během celkem 12 sezení byly exponovány mandarínštině, kterou k nim promlouvala rodilá mluvčí. Po těchto 12 „lekcích“ začaly americké děti na mandarínštinu reagovat stejně dobře jako děti, které měly mandarínštinu jako rodný jazyk.

V neposlední řadě chtěla Kuhlová zjistit, jakou roli hraje v osvojování těchto schopností fyzicky přítomný člověk a sociální interakce s ním. Zkoumané děti tedy rozdělila do tří skupin. Zatímco jedna skupina dětí interagovala s živým člověkem, druhá s člověkem na televizní obrazovce a třetí byla vystavená audio nahrávce. Výsledek byl velmi zajímavý: skupiny dětí vystavené televiznímu a zvukovému záznamu nedokázaly na cizí zvuky reagovat a nedělaly v učení žádné pokroky.

Znamená to tedy, že klíčovou roli v osvojování jazyka hraje sociální a lidský faktor.

Co z toho vyplývá pro nás?

Především to, že nebudeme zbytečně panikařit. Pokud jste propásli výše popsané první kritické období stejně jako já, nezoufejte. Nesejde na tom, jak dokonalé budou mít naše děti anglické otevřené [æ]. Rodilí Češi v českém prostředí nikdy nevychovají bilingvní dítě, ani kdyby pro dítě měli nachystané sebelepší impulzy i v prvním kritickém období. Smiřme se s tím.

Hrajte si s dětmi tak, jako doposud. Zpívejte, básněte, říkejte říkadla, tancujte, čtěte, dělejte psí kusy. A při každé příležitosti propašujte trochu té angličtiny. Nezapomeňte je taky pravidelně brát někam, kde jsou reální rodilí mluvčí, ať už je to kroužek, čtení v knihovně nebo váš kamarád z ciziny.

Jedno ale platí určitě. Začněte se svými dětmi co nejdříve. Není nic nového pod sluncem, že děti se chovají jako geniální houby, které neuvěřitelně snadno nasávají poznatky ze svého okolí, včetně cizích jazyků. Zhruba do sedmi let. Pak už to jde čím dál hůř až do dospělosti (viz graf níže). Najdete se v grafu? Já bohužel ano… A to jsem ještě dnes dopoledne byla přesvědčená, že se začnu učit francouzsky.