Půl roku je za námi!

Trávíme teď víc času doma. Mája dostala novou knihovničku na další knížní přírůstky. Největší radost nám aktuálně dělá objev z pražského Oxford Bookshop. Za darovanou poukázku od kamarádky (díky, Moniko!) jsme pořídili hned dvě knížky s CD: Monkey Puzzle a A Squash and a Squeeze od Julie Donaldson. Obě knížky i CD jsou perfektní. Krásné ilustrace, skvělý příběh a malebný zvukový a hudební doprovod. Trochu naivně jsem si myslela, že příběh přizpůsobím věku dcery a budu předčítat rovnou v angličtině, ale se zlou jsem se potázala. Musela jsem se tedy přizpůsobit já: příběhy vyprávím česky a anglická CD používáme v autě. Když neřídím, ukazuju zároveň příslušné obrázky v knížce a gestikulací napodobuju všechnu zvířenu figurující v příbězích. Přitom neopomínám dramaticky imitovat pocity opičky i babičky. A funguje to! Mája prostě nemá kam utéct... Chvílemi dokonce vypadá, že se i baví. Škoda, že to všechno nezvládám, když musím řídit. K Monkey Puzzle si také pouštíme písničku nazpívanou samotnou autorkou. 

Oprášili jsme taky spoustu starších knížek. S podivem sleduju, že při dobré náladě vydrží Mája sledovat i tři příběhy za sebou. Teda „vydrží“ po svém – pobíhá všude okolo, dělá, že ji to nezajímá, ale nakonec se vždy do nějaké oblíbené části ráda zapojí.

I písničky u nás zaznamenaly poměrně velkou změnu – běží u nás pravděpodobně častěji, než je zdrávo. Pořídili jsme totiž pár cédéček, a tak není potřeba omezovat jejich spotřebu, jako tomu bylo při streamování z youtube. Aktuálně máme dvě CD pro děti od Mira Žbirky (Songs for Boys and Girls a Songs for Children) a Moje první písničky v angličtině vydané nakladatelstvím Sun. Všechny tři se u Máji těší velké oblibě. Miru Žbirkovi (jakož i nové sedačce) patří obrovské dík za to, že už jedeme v autě bez doprovodu hysterických záchvatů.

Neopomíjíme ani písničky z internetu. Nejvíc u nás teď frčí téměř cokoli, co souvisí s pohybem od Super Simple Songs. Prim hraje We all falldown a Rain, Rain, Go Away. Více než doporučeníhodná je také výchovná Clean Up Song. Zejména večer, když je potřeba uklidit.

Už kdysi jsem tu zmínila jisté obavy, aby si Mája nemyslela, že angličtina je jazykem písničky. Proto mě nadchlo, když můj muž objevil Mother Goose Club. Je to velká směs nejen písniček, ale především říkanek, animovaných nebo hraných skutečnými dětmi. Pouštím Máje jen ty s dětmi, kreslené mi připadají nepovedené a zbytečné. O Mother Goose Club bude ještě samostatný příspěvek.

Poslední dva měsíce jsme se také snažili využít každé příležitosti na setkání s angličtinou i mimo domov. V Praze je obrovská nabídka různých kurzů pro batolátka a starší děti. Zkusili jsme pár zkušebních lekcí v příjemném prostředí Keytone English kousek od Andělu, vedených velmi sympatickou rodilou mluvčí. Náplní kurzu jsou nejen písničky a říkanky, ale i smyslové hrátky a pohyb. Bohužel dojíždění je pro Máju příliš daleko. Po delší době strávené na cestě se v ní probouzí temná síla, s níž pak má chuť dělat kůlničku na dříví z čehokoli, co se jí postaví do cesty. V zájmu sebe i útulné jazykovky raději počkáme, až bude příhodnější chvilka nebo bližší lokalita v nabídce. Radost nám také udělala ukázková hodina v jazykové škole Speak&Do vyučující stylem zážitkové angličtiny s prvky Montessori. Nadchnul mě jejich originální nápad na dopolední program s rodilými mluvčími v úžasném prostředí na Kampě. Taková jednodenní dopolední anglická školička. I tady ale budeme muset počkat, až Mája trochu povyroste a nebude dojíždění takový problém.

Poprvé jsme taky vyzkoušeli anglické divadélko pro děti pořádané jazykovou školou Kids&Us. Představení bylo určené pro trochu starší děti, než je Mája, a tak jsem nečekala, že by se u ní setkalo s nějakým úspěchem. V den představení jsme navíc promeškali kýžený odpolední spánek. Na povrch se tak opět vedrala temná síla a hned u vchodu nastal zuřivý záchvat ve snaze zmocnit se všech (ne jednoho!) balónků nachystaných pro všechny děti. Raději jsme se měli na pochodu, než nás vykážou. V závěru se ale moudrému tatínkovi podařilo vše zvládnout a Mája se nechala – stejně jako my – unést zábavnou protagonistkou Ginou v zrzavé paruce. Vydržela sedět a nehnutě zírat téměř dvacet minut. V metru pak celou cestu imitovala Ginu, jak telefonuje se svými kamarády: Helou, hau á jů?

Protože nám toto pololetí nevyšel žádný kurz s rodilým mluvčím, přemýšlela jsem, jak to udělat, aby se angličtina netočila jen kolem mé osoby jakožto mámy. A tak vznikl nápad na nového kamaráda. Už dva týdny si k nám každý večer chodí na čtvrt hodinky pohrát Fred, rodilý mluvčí angličtiny. 

Fred je z Maňáskova, ale Mája si myslí, že je živý a opravdový. Zbožňuje ho od samého začátku. Komunikuje zvlášť s ním a zvlášť se mnou. Odpovídá mu česky, ale když se jí něco zalíbí, zopakuje to po něm anglicky. Dokonce ho poučuje, co se smí a co nesmí. A taky rozhoduje, které hračky mu půjčí a které ne. Z jeho návštěv se pomalu stává rituál. Mája se na jeho příchod vždy pečlivě připraví: uklidí všechny hračky a pak vybere dvě, tři, které mu ukáže. Já mezitím zavolám telefonem Fredově mamince a anglicky se s ní domluvím, jestli k nám může její synek přijít. V nestřeženou chvilku Freda vyhrabu ze skříně, nasadím na ruku a schovám se s ním za venkovní dveře. Fred pak způsobně zazvoní na zvonek. V tu ránu se ozve dupot dětských bačkůrek a Mája, zajíkající se štěstím, vykřikuje: Fjed! Hačky ukážeš! Hát si budeme!! Uvidíme, jak dlouho jí nadšení vydrží. Každopádně mě nyní čeká úkol vymyslet nějaký smysluplný koncept, při kterém se Mája bude něco učit hravě a přirozeně dál.

A jaká je největší změna? Tou jsem já sama překvapená nejvíc, protože jsem ji vůbec nečekala. Máji pasivní vnímání se tu a tam začalo probouzet a sama, zcela spontánně si nachází momenty, ve kterých poměrně trefně používá obraty z naposlouchaných písniček nebo z jiných zážitků. Podělím se s vámi o ty, které mě pobavily a zahřály u srdce ze všeho nejvíc:

No, řekněte sami, nestojí to za to?