So Bring Us Some Figgy Pudding...

Letošní Vánoce jsem pojala trochu jinak. Nepeču (téměř), neuklízím (vůbec), nešílím (zatím). Nemám žádné dárky (skoro). Přesto máme doma pohodovou předvánoční atmosféru. Ježíšek na nás dýchá ze všech stran. Dokonce i tam, kde by to člověk nečekal. Dnes ráno, hned po probuzení šeptám Máje do dvouletého ouška: „Máji, dneska máš narozeniny!” Dostávám odpověď: „Ježíšek pinese dáečky.” Odpoledne kupuju dlouho slibované narozeninové lízátko a večer Mája před spaním blaženě vzpomíná: „Mikuáš pinesl lízátko.“ Poslední měsíc v roce je pro čerstvě dvouleté prosincové batole jedna velká událost.

Už koncem listopadu jsem přemýšlela, jak Máje vysvětlím, co to vlastně ty Vánoce jsou. Hledala a vybírala jsem knížky o vánočních svátcích, jejich smyslu, poselství a symbolice. A pak mi padla do rukou Suzy Goose and the Christmas Star od Petra Horáčka a bylo mi vše jasné: sděluje přesně to, co dvouleté batole dokáže pojmout. Úžasné ilustrace na člověka dýchnou zimní atmosférou, nechybí chvíle napětí a hlavní pointa je jednoduchá jako smysl celých Vánoc. Příběh už zná Mája česky snad i pozpátku, takže je-li příhodná chvíle, dovolí mi převyprávět i v angličtině. Nejoblíbenější částí je, když sebou hlavní hrdinka husa plácá do sněhu. To pak Mája usilovně plácá dlaní do čehokoli, co je po ruce – nejčastěji já – a vykřikuje spet (splat)! Tu a tam ji i přistihnu, jak při hře napodobuje oslíka hee-haw.

Pořídili jsme si také naše první anglické koledy, které nám zpestřují předvánoční rána. Snídani pravidelně přežvykujeme za rytmu vánočních klasik jako např. Good King Wenceslas, We Wish You a Merry Christmas a Go Tell it on the Mountain.