DoubleBubble: Jak na říkanky

K sepsání tohoto příspěvku mě přivedla moje kamarádka Eliška. Často se spolu bavíme o našich jazykových hrátkách, vyměňujeme si názory a diskutujeme. Moc mě to baví, protože Eliška je hotovou studnicí vědomostí a zdrojem inspirace i mého usměrňování. Při jednom našem setkání přišla řeč na dětské říkanky v angličtině. Jaké si naše holčičky oblíbily a jaké naopak moc nemusí. A najednou nás napadlo, že jich známe docela dost, aniž bychom si u mnohých byly jisté, co vlastně konkrétně znamenají. Začaly jsme tak pochybovat, jestli má vůbec smysl děti učit i ty říkanky, které význam nemají, nebo jejichž význam je pro člověka 21. století nepochopitelný. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, až jsem se rozhodla udělat malou rešerši a pokusit se najít odpověď. Podařilo se mi o říkankách dohledat spoustu zajímavých informací včetně kýžené odpovědi. Má to tedy smysl nebo nemá? Už teď můžu prozradit, že má a velký. Říkanky nebo chcete-li nursery rhymes hrají v jazykovém vývoji dítěte téměř magickou roli.

Nursery Rhymes jsou většinou krátké, melodické říkanky, které se rýmují. Mnohé z nich mají historické kořeny, dědí se z generace na generaci. Svoje tradiční postavení si našly ve většině kultur. Zásadní roli při jejich recitaci hraje rytmus, intonace a opakování zvuků. Jejich krátký text je snadno zapamatovatelný i pro ty nejmenší. Skládá se z pevně daných frází, přičemž není kladen důraz na samostatná slova. Díky tomu se dítě nemusí tolik soustředit na jednotlivé lexikální jednotky. Navíc jej tolik neruší obtížně pochopitelná slova, která plní jen gramatickou funkci (for, the apod.).

Říkanky se děti učí nevědomky a bez námahy, formou přirozené hry. Jsou pro ně velmi motivační, protože díky nim mohou komunikovat ve větších celcích. Nemusí vždy vyprávět hmatatelný příběh, mohou být postavené na pouhé hře se slovy. Přestože se na první pohled může zdát, že by takový typ mohl dítě mást nebo demotivovat, není tomu tak. Stačí si vzpomenout na říkanky ze svého dětství. Ne všechny byly smysluplné, a přesto nás nesmírně bavily (např. Enyky benyky kliky bé nebo Ententýky dva špalíky aj.).

Vedle říkanek jsou vítaným doplňkem pro jazykovou výuku i jednoduché básničky. Ty se od říkanek liší v tom, že nejsou tolik spjaty s historickým vývojem a kulturou dané země a primární roli u nich nehraje pouze zvuk, ale i obsah a význam.

Dítě s nimi poznává intonaci, rytmus a melodii jazyka a prohlubuje si fonematické povědomí o jazyku (tj. učí se rozlišovat jednotlivé zvuky – v angličtině celých 44!). Seznamuje se také s různými styly jazyka, angličtině např. s typickou aliterací (opakování prvních písmen na začátku, např. Goosie, Goosie, Gander). Při jejich poslechu a recitaci si navíc cvičí výslovnost.

Opakováním říkanek dítě procvičuje pohyby jazykového svalu a svalů kolem úst. Mnohé z říkanek také přímo vybízí procvičování motoriky celého těla. Děti často rády tyto pohyby napodobují po vzoru dospělého, který pro ně říkanku recituje. Učí se tak koordinaci celého těla.

Recitováním říkanek se posiluje pouto mezi rodičem a dítětem. Dítěti tato hra přináší pocit bezpečí a jistoty. Fyzické doteky, které recitaci říkanek doprovází, jsou nesmírně důležité pro jeho zdravý emocionální rozvoj. Některé říkanky mají také humorný podtext, učí tak děti pěstovat smysl pro humor. Mnohé z postav v říkankách zažívají různé emoce, se kterými se děti mohou ztotožňovat.

Největší výhodou říkanek je jejich praktičnost: jsou použitelné kdykoli a kdekoli. Využijte tedy každou vhodnou chvilku a snažte se je pravidelně opakovat pokaždé, kdy je to možné a kdy to nálada vaší ratolesti dovolí. Britská rada doporučuje mít vytvořenou celou zásobárnu říkanek pro různé chvilky (existuje i celá řada tematických říkanek) a každý týden nacvičit jednu nebo dvě nové. Postupně je přizpůsobovat věku a zájmům dítěte, např. říkanky o zvířátkách, dopravních prostředcích, přírodních jevech apod. Některé říkanky se také dají personalizovat, tj. můžete zaměnit jméno postavy za jméno vaší ratolesti (např. v Mary Had a Little Lamb).

Velmi důležité je, jakým způsobem svoji ratolest na říkanku nalákáte. Při recitaci nemůžete intonovat stejně, jako když si čtete nahlas návod k pračce. Dítě musíte zaujmout dramatičností svého projevu. Obecně se také nedoporučuje říkanky prezentovat jen ve zpívané formě. Děti si pak spojují cizí jazyk s písničkami a činí jim problémy v něm komunikovat jinak než zpěvavým hlasem. Děti, které jsou už schopné aktivně říkanku produkovat, podporujte, neopravujte chyby, nechte je domluvit. Můžete je korigovat nenápadně tím, že posléze sami říkanku ještě jednou zopakujte, pomalu a o něco zřetelněji. Hlavně ale s citem, aby dítě nevnímalo svůj přednes jako chybný. Můžete se také interaktivně střídat. Jeden verš dospělý – další verš dítě atd.

Britská rada také vyzdvihuje důležitost častého opakování říkanek. Vyberte nejprve ty oblíbené, pak ty, které jste se naučily v poslední dobou, a pak můžete přidat i nějakou novou. Starší děti také můžete motivovat recitačním představením nebo nahráváním, aby se samy mohly poslechnout. Nebo jim můžete pomoci vyrobit si vlastní říkankovou knížku.

S Májou jsme si vytvořily určité říkankové rituály, které nás docela baví. Zatím nám to takto vyhovuje, ale může se to také změnit:

Často je posloucháme na CD, které běží na pozadí při jiné činnosti (ráno, než nachystám snídani, u snídaně a v autě). Máme několik CD s říkankami v mluvené i zpívané podobě.

Kombinované (zpívané i mluvené; jejich velkou výhodou je, že dětští rodilí mluvčí říkanku nejprve zřetelně odrecitují a teprve poté zpívají; podobně funguje i pořad s říkankami a písničkami Mother Goose Club)

§ Máme také v zásobě celou sadu říkanek, které používáme při běžných denních činnostech (viz předchozí příspěvky Time For a Rhyme!, Time For a Rhyme 2, Time For a Rhyme 3). Některé se ujaly, jiné tolik ne. Každý týden novou říkanku zatím nepřidávám, nesetkalo by se to s vřelým přijetím.

§ Mája má občas tendenci nové básničky a říkanky nebo vůbec knižní příběhy v angličtině odmítat. Vadí jí, že jim nerozumí. Zkouším to tedy trochu jinak: nejprve ji s příběhem seznámím česky, klidně i opakovaně. Pak knížku/říkanku nechám „uzrát“ a v příhodnou dobu představím znovu, ale už jen anglicky. Na tom už pak většinou trvám a Máje to kupodivu tolik nevadí. Britská rada obecně nedoporučuje se při jazykových hrátkách uchylovat k překládání (používat oba jazyky najednou). Výjimečně můžete přeložit jedno slovo, ale šeptem a pouze jednou, aby se z toho nestal zlozvyk.

§ Asi by vás zajímalo, jestli už nějaké říkanky Mája umí aktivně produkovat sama? Nikdy jsem ji nenutila říkanky říkat, ani nijak nemotivovala, stačilo mi, když poslouchá. Nedávno mi to ale nedalo a zkusila jsem, jestli by uměla nějaká slova doplnit. V určitých pasážích jsem se při recitování odmlčela a ona mě nejen doplnila, ale suverénně odříkala celý zbytek říkanky sama.

Říkanky pro nejmenší

Přidávám ještě pár tipů na říkanky pro nejmenší děti – od narození až po batolátka. Inspirovala jsem se různými zdroji (hlavně Rhymers are Readers). Uváděný věk je velmi přibližný. Záleží na psychomotorickém vývoji vašeho děťátka, berte tedy níže uvedené jen jako inspiraci pro vaše hrátky, rozhodně ne jako seznam, co všechno by vaše ratolest měla umět.

Kojenci v tomto věku už začínají být společenští. Zvědavě nasávají všechny nové impulsy a rádi se učí nové věci. Krom klasických ručičkových hrátek a říkanek při koupání, můžete zapojit i pohybové říkanky typu Takhle jedou páni. Jen pozor, dítě musí být schopné bez problémů udržet hlavičku samo, jinak mu zajistěte dostatečnou oporou.