DoubleBubble: Azyzah Theater aneb Jak zorganizovat divadélko v angličtině

Pravidelným čtenářům blogu netřeba opakovat, že nejlepší cestou, jak přirozeně „naservírovat“ cizí jazyk našim ratolestem, je cizím jazykem běžně žít. Neznamená to nutně přestat používat češtinu, ale zakomponovat k ní paralelně další jazyk, aby se stal přirozenou součástí každodenního života. Jednou z báječných možností, jak na to, je vzít dítě na cizojazyčné divadelní představení. Po nabídce divadélek v angličtině pro děti jsem pokukovala už delší dobu, jen jsem nenacházela nic, co by bylo vhodné pro starší batolátka a předškolní věk. Když mě ale zkraje jara oslovila zástupkyně našeho mateřského centra, jestli bych pod jeho záštitou nechtěla podobné divadélko pro nejmenší zorganizovat, rozhodla jsem se přestat pokukovat a začít jednat. Oslovila jsem několik divadelních společností s poptávkou a přes počáteční potíže se mi nakonec podařilo najít takovou, která splňovala všechna základní kritéria, tj. krátké, dějově nenáročné a zábavné představení pro menší skupinu dětí a omezenější rozpočet: Azyzah Theater.

Máte-li kolem sebe skupinu maminek, jež by podobnou aktivitu pro děti uvítaly, vězte, že se do stejného projektu můžete pustit i vy. Uspořádání divadélka v angličtině není nic časově – a s trochou štěstí – ani finančně náročného, stačí jen vědět, jak na to.

Nabídka divadelních představení v angličtině pro děti je na českém trhu relativně pestrá – od velmi profi organizace The Bear Educational Theatre působící v ČR i v několika dalších evropských zemích, až po velmi malé, příležitostně hrající herecké soubory s rodilými i nerodilými mluvčími. Valná většina z nich hraje představení pro základní nebo střední školy, pár z nich i pro školky. Představení jsou v angličtině, některé soubory dokonce hrají i v jiných jazycích (Azyzah má nabídku i ve francouzštině!). Našla jsem dokonce i takové, ve kterém herci kombinují češtinu s angličtinou ve snaze udržet pozornost dětí, ale osobně nejsem zastáncem tohoto stylu, jak zdůvodňuji níže.

Byla jsem tedy trochu zklamaná, že se mi i přes tuto pestrou nabídku nedařilo nikoho sehnat – pokud společnosti vůbec nějak zareagovaly (?!), byly plně vytíženy do konce školního roku. Přičítám to zejména tomu, že naše poptávka nebyla příliš tradiční – nejsme škola a počet dětí by zdaleka nezaplnil tělocvičnu nebo velký divadelní sál. Poptávala jsem dvě kratší představení pro dvě skupinky o max. 15 dětech. První skupinu tvořily děti ve starším batolecím a předškolním věku, druhou děti mladšího školního věku. Přesto se na mě usmálo štěstí a divadélko se mi podařilo zorganizovat v celé parádě právě díky edukativnímu divadlu Azyzah Theatre.

Komunikace s produkční této malé divadelní společnosti Mgr. Dagmar Caspe byla velmi příjemná a efektivní už od samého počátku. Pro skupinu menších diváků (starší batolecí/předškolní věk) zvolili představení Green Eggs and Ham od Dr. Seusse, pro mladší školáky představení vlastní produkce Travel Machine. Přiznám se, že když jsem se seznámila s knížkou Green Eggs and Ham, byla jsem ze zvoleného repertoáru trochu na rozpacích. Kniha mě osobně moc nezaujala a nedovedla jsem si představit, jak moje dvouapůlletá dcera Mája děj pochopí. Velké plus ale bylo to, že nám dopředu poskytli zajímavé podkladové materiály pro obě představení, takže bylo možné děti s dějem dopředu seznámit formou hry zaměřené jak na děj samotný tak na slovní zásobu.

Po shlédnutí samotného představení jsem ale byla víc než mile překvapená. Působivé a nadmíru hravé ztvárnění daleko předčilo moje očekávání. O mě ale samozřejmě vůbec nešlo. Obě herečky podaly na ploše 2x2 m² moc pěkný výkon, který zaujal a pobavil především ty nejmenší. Celé představení seděly a takřka nehnutě sledovaly, jak se jeden z hrdinů pitvoří při pohledu na zelená vejce servírovaná na tisícero netradičních způsobů neodbytným Samem. Odvážnější děti měly navíc možnost se samy do hry zapojit, byť na krátkou chvíli.

Musím přiznat, že jsem se také bála a tak nějak i dopředu počítala s tím, že představení bude Máju bavit prvních pět minut a pak razantně odkráčí do vedlejší místnosti, kde je „bazén“ s kuličkama. O to víc mě překvapilo, že nejenže neodkráčela, ale představení vydržela se zaujetím sledovat déle než tři čtvrtě hodiny. O zbylou čtvrthodinu se postaralo lízátko. A i když asi nepochopila pravý význam green eggs, nasála za jedinou hodinu zábavným způsobem tolik angličtiny, co bych jí sama nepředala za týden. Největší radost mi ale udělalo to, že se sama zapojila. V jednom momentě herečky použily jako rekvizitu jablíčko. Mája mi seděla na klíně, vnímala jsem tak každou její reakci. Jakmile jablíčko spatřila, zrychlil se jí od usilovného přemýšlení dech, začala se vrtět a pak vykřikla: Mája apple! No není to krásné? Mohla přeci stejnětak říct – Mami, já chci to jablíčko!

Na své si ale přijdou i dospělí. Pokud vás láká příjemný kulturní zážitek v cizím jazyce, vězte, že kvalita nabídky v této oblasti může zejména v posledních letech směle konkurovat předním evropským metropolím.

Každoročně v květnu můžete navštívit celou plejádu zajímavých alternativních představení z celého světa v rámci divadelního festivalu Prague Fringe Festival nebo si zajít do klasického divadla třeba na věčného Shakespeara v rozličných hrách pod taktovkou Prague Shakespeare Theatre.

Můj osobní tip po přečtení synopse je hra God of Carnage od divadelní společnosti Blood, Love and Rhetoric ztvárňující pro mě – a troufám si odhadnout, že i pro většinu čtenářů tohoto blogu – více než aktuální téma:

What happens when two sets of parents meet up to deal with the unruly behaviour of their children? A calm and rational debate between grown-ups about the need to teach kids how to behave properly, or a hysterical night of name-calling, tantrums, and tears before bedtime?

Smiles will fade, tempers will rise, carnage will rule - in this award winning comedy from Yasmina Reza.