DoubleBubble: Deset důvodů, proč začít s cizím jazykem co nejdříve

Také tak často, když se mluví o cizích jazycích a malých dětech, slýcháváte věty typu:

„Nechceme své dítě cizím jazykem plést, když ještě neumí ani pořádně česky...“,
„Na učení jazyků má času dost, nebudeme ho zatěžovat už teď...“,
„Nevíme, jak na to, bojíme se, abychom něco nepokazili, když nejsme rodilí mluvčí...“?

Já tedy ano. Pokusila jsem se nad tím zamyslet a napadlo mě hned deset důvodů, proč bychom se bát neměli. Naopak.

Raná expozice cizím jazykům v naší zemi ještě není běžné téma, a tak se na ni jako na každou novinku dívají lidé s nedůvěrou. Přitom se mnohdy u těchto výroků jedná o ničím nepodložené mýty, o kterých jsem již podrobněji psala zde. Ano, malé děti bychom neměli nutit systematicky se učit, natož zatěžovat výukou, s tím nelze než souhlasit. Pojďme si ale vysvětlit pojem učení. Speciální pedagog a psycholog David Čáp tento pojem definuje jako proces získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu života. V širším slova smyslu jej podobně definují i Kusák s Dařílkem ve svém díle Pedagogická psychologie; v užším slova smyslu jej ale chápou jako záměrnou a systematickou činnost zaměřenou na osvojování vědomostí, dovedností, postojů a návyků (tj. jako činnost typickou pro školní proces). Učení má tedy dvě podoby, jednu přirozenou, kdy člověk nasává poznatky tak, jak mu je život přináší; druhou organizovanou, systematickou, která je zpravidla ohraničena pevně daným rámcem.

Mluvím-li o rané expozici cizím jazykům, mám na mysli právě tu první rovinu významu, tedy nenásilné a přirozené zakomponování cizího jazyka do každodenního života malých dětí. A k tomu ještě doplňuji další důležitý komponent: HRAVOST a POZITIVNÍ, RESPEKTUJÍCÍ prostředí. Pokud cizí jazyk a jeho učení nastavíte tímto způsobem, nevidím sebemenší důvod, proč nezačít co nejdříve. Dokonce si myslím, že to jde a je vhodné klidně už od zavinovačky.

Proč? Jen tak „zfleku“ mě teď napadá hned deset důvodů:

1) Kdy víc bude mít vaše dítě čas si v klidu a bezpečí domova s mámou a tátou hrát, než právě během prvních tří let svého života?

2) Kdy víc na to budete mít čas vy?

3) Na mateřské a rodičovské dovolené trávíte s dítětem spoustu času. Hrajete si všemožnými způsoby, proč tedy hraní nezpestřit o cizí jazyk? Prostě ho jen přirozenou formou zařadíte do každodenního života tak, aby si na něj dítě zvyklo jakoby mimochodem. Otevřete tak mysl nejen dítěti, ale i sobě, věřte mi. Výzkumy často hovoří o tom, že děti exponované od útlého věku více než jednomu jazyku bývají kreativnější, mají otevřenější mysl a větší pochopení pro cizí kultury. Pro ambicióznější rodiče: ano, dosahují i lepších akademických výsledků.

4) Po nástupu do školky dítě začíná silně formovat okolí. Okolí je jeden z nejdůležitějších signálů pro dítě. Říká mu, jak se má utvářet, co je a co není „v normě“ u ostatních vrstevníků. Pokud začnete s cizím jazykem doma v tomto věku, nebude to tak snadné, protože dítě už je několik let navyklé poslouchat písničky, říkat říkanky, číst knížky a sledovat pohádky v češtině. Ostatně, dělají to tak i jeho kamarádi ze školky. Je-li pro něj mnohem jednodušší všechno dělat v češtině, proč by si mělo život komplikovat něčím, co vyžaduje větší úsilí?

5) V dnešní době mnohé školky nabízí doplňkové hodiny cizího jazyka, většinou angličtiny. Pokud jsou hodiny koncipované hravou formou, jsou skvělé a určitě byste své dítě do takového kurzu měli přihlásit. Navíc v kolektivu se jim lépe nasávají získané poznatky. Ale pamatujte, že je to spíše taková třešinka na dortu, která dítě výrazně pozitivně nepoznamená. Přeci jen půl hodinka, hodinka týdně je téměř k ničemu, pokud vy sami nebudete dítě dále v tomto směru denně podporovat a rozvíjet.

6) Po nástupu do školy začíná spousta povinností, které dítě doposud vůbec nemělo. Tempo dnešní společnosti je vysoké, rostou i nároky na to, co dítě má umět. Někdy se až nestačím divit, kolik úkolů domů nosí školou povinné děti mých známých a přátel, čím vším jsou zaveleni. Cizí jazyk se stává jedním z mnoha úkolů, pro mnohé není zábavou, ale další povinností.

7) Cizí jazyky na školách jsou jen dalšími předměty z celé řady. Jsou koncipovány stejně pro všechny děti. Škole a osnovám je jedno, jestli Pepíčka baví všechno kolem vlaků a Aničku zas nebaví nic jiného než koně. V učebnicích tato témata nejsou, maximálně velmi okrajově. Doma si ale můžete vytvořit vlastní svět, šitý přesně na míru vašeho dítěte. Můžete si pořídit takové knížky, jaké se líbí právě vašemu Pepíčkovi nebo Aničce, zpívat písničky, které jsou o koních a mašinkách, vybrat si aktivitu pořádanou v cizím jazyce, která vyhovuje jejich zálibám. Na FB stránkách tohoto blogu najdete spoustu tipů na podobné jednorázové cizojazyčné akce.

8) Dotace cizojazyčné výuky na státních školách se zlepšily, i tak ale nečekejte zázraky. Ne každá škola má kvalitní, zkušené učitele, ne každé dítě školní angličtina baví. Rodiče mnohdy volí cestu soukromé výuky a jazykových škol. To je skvělé – jejich kvalita se hodně zlepšila, zohledňují věk dětí a jejich odlišné potřeby, používají moderní metody. Mnohdy mají k dispozici rodilé mluvčí. Ověřte si kvalitu jazykové školy a dítě na kurz přihlaste. Bude to pro něj vítané zpestření. Ale ani tady to nestačí. Dovedu si představit, že do kurzu bude dítě chodit jednou, dvakrát týdně. A co ty zbylé dny, co víkendy, svátky, prázdniny? Tak jako tak to bude na vás, jak dítě budete motivovat – zkuste se třeba inspirovat v článku Jednou týdně je prostě málo.

9) Cizí jazyk by neměl být povinností, dalším z řady předmětů, které se dítě musí naučit. Neměl by dítě brzdit na úkor jeho jiných zájmů, na které už pak přes školní povinnosti není čas. Měl by pro něj být přirozený jako život sám.

10) Poslední z důvodů, které zde uvádím, je spíše takovou třešničkou na dortu. Je vědecky prokázáno, že děti, které jsou cizímu jazyku exponovány v dostatečné míře od narození, mají schopnost v pozdějším věku mluvit přirozeným přízvukem stejně jako rodilí mluvčí. Po devátém měsíci života tato schopnost výrazně klesá, až postupně zcela zmizí. Toto platí především pro děti bilingvní. (Více se dozvíte v článku o práci jedné z nejuznávanějších současných psycholingvistek, prof. Patricii Kuhnové). Moje dvouapůlletá dcera Mája sice bilingvní není, ale od mala má dostatečný přísun angličtiny v mluvené podobě a mně samotnou někdy překvapí, jak krásně některá slova vyslovuje. Vnímá slova a věty odděleně od českého jazykového systému a české výslovnosti, nemá potřebu výslovnost pasovat na české hlásky tak, jako to dělají děti starší.

Zapojit cizí jazyk do každodenního života přirozenou a hravou formou vůbec nestojí tolik úsilí, kolik by se mohlo na první pohled zdát. Chce to jen vytrvalost a musí vás to bavit. Dítě může zpočátku „nové nastavení“ odmítat, ale buďte trpěliví a zkoušejte nové a nové věci, dokud si to nesedne. Nezapomeňte, že si musíte hrát. Nevíte jak na to? Zkuste si pročíst úvodní články, které jsou v záložce „Jak si začít hrát v novém jazyce“. Další tipy a novinky pak sledujte nejen na blogu ale i na Facebooku.